Chléb a hry je cesta do horoucích pekel. Zvykli jsme si až příliš na zábavu

Tak nějak se moc řeší zábava a už mnohem méně skutečná práce. To je dobrý začátek úpadku bohatství. Zaujal mě inzerát jedné velké banky hledající nové zaměstnance. Motto je: „Užívejte si maximum volného času.“ Neříká, co bude uchazeč dělat, kolik je nástupní plat. Láká na šest týdnů dovolené a maximum volného času.

Když jsem se ucházel o místo já, byla pro mě důležitá náplň práce a kariérní růst. Časy a hodnoty se tedy vskutku mění, jen si kladu otázku, jakým směrem.

Stát se postará, stát přerozdělí…

Je opravdu motivující, aby člověk v osmnácti dostal na ruku 20 tisíc eur do začátku, automaticky, každý, od státu, jak uvažují sociální inženýři v Německu? A z čeho se na to vezme? Z daní od lidí, kteří měřeno rozdělovníkem nalinkovaným sociology toho zdědili až moc. Co se to vkrádá do Evropy, která je už tak deformovaná dotacemi podporujícími ideologie namísto selského rozumu?

Jedno je jisté. Zejména mladší lidé hledají hlavně zábavu, možnost vodit do práce psy, práci z domova, odpočinkové koutky, benefity, třeba slevenky na služby psychologů. Je nám hodně dobře. Jenže ztrácíme konkurenceschopnost, ztrácíme základní instinkty. Vlastně je už ani nepotřebujeme, máme přece aplikace. Katastrofální omyl.

Odkazy Římské říše v plné nahotě

To už zažily jiné vyspělé civilizace v minulosti. Vždy to končilo jejich úpadkem. Je dobré se podívat na Římskou říši. Evropě dala první silnice, první zákoníky, monumentální stavby, umění… Až mě ale mrazí, když si čtu charakteristiky předcházející pádu Římské říše od jednoho z nejvýznamnějších britských historiků Edwarda Gibbona (1737-1794).

Podobnost se současností je zjevná, a nikoliv čistě náhodná.

Gibbon mimo jiné uvádí, jak vypadal Řím před svým pádem:

  • Většina obyvatel dává přednost zábavě před prací.
  • Tradiční role otců jako živitelů rodiny je zpochybňována, stoupá počet rozvrácených rodin a svobodně žijících matek.
  • Senioři jsou zanedbáváni a lidé dávají přednost spíš domácím mazlíčkům než rodině.
  • Literatura a umění je dekadentní a bezduché, vytváří se zábava za každou cenu a snižuje se úroveň vzdělanosti.
  • Umělecká díla jsou ošklivá, nevkusná, ale přesto za ně bohatí platí velké peníze.
  • Vytrácí se vlastenectví a vojenská služba je vysmívána a později zákonem zrušena. Armádu tvoří nájemní žoldnéři.
  • Pracovití lidé jsou vysmívání a jako vzor slouží pokrytci, populisté, pochybní umělci a tzv. celebrity. Šíří se cynismus a laciný humor.
  • Stoupají daně, byrokracie, zaniká střední vrstva a lidé se nebojí nepracovat, protože stát se o ně vždy nějak postará.
  • Státní dluh roste, do nikdy nesplatitelné výše.
  • Zanikají drobní zemědělci. Přestává se vyrábět a pěstovat a výrobky se dováží ze satelitních zemí.
  • Klesá porodnost a výchova dětí je vnímána jako obtěžující.
  • Do země přichází velké množství cizinců. Kompromisní politika vůči nepřátelským migrantům je ničivá.
  • Politici nadbíhají lůze, která si vynucuje zábavu a státní podpory (chléb a hry).
  • Občané stále na všechno nadávají.

Zdroj: Úpadek a pád Římské říše, Edward Gibbon

Velice obdobné charakteristiky můžeme číst i v populárních přednáškách a knihách egyptologa Miroslava Bárty. Ve zkratce říká, že civilizace nezaniká najednou, lusknutím prstu, ale zadělává si hodně dlouho dopředu na to, že je najednou, světě div se, nahrazena jinou. A vždy tomu předchází nárůst byrokracie, udržování samoúčelných funkcí, které jsou obsazovány jen pro prospěch, nikoliv dle schopností. Zajímavá je jeho častá poznámka, že ty samé aspekty, které danou civilizaci dostaly nahoru, ji také obvykle poslaly dolů.

Smutný manažer štěstí v nešťastné korporaci

Korporace jsou složité a nepružné. Živí lidi jako „manažery pro štěstí“. Pořádají teambuildingy, protože spolu neumí lidi po práci zajít na pivo a potřebuji někoho, kdo jim v pracovní době bude ordinovat společné aktivity.

A tak se tedy nespoléhám na korporace. Nečekám, že se o mě někdo v budoucnu postará. Důchody jednou nebudou, nebude je z čeho platit. Proto investuji do hmotných věci. A buduji vztahy. Malá rodinná firma je v horších časech lepší než být manažerem štěstí v nešťastné korporaci.

Autor je český investor.